Stres. Slovo, které dnes slýcháme na každém kroku. Ale víme opravdu, co se za tím pojmem skrývá? Co se v našem těle přesně děje, když jsme ve stresu? A proč nám dlouhodobý stres škodí? Pojďme se společně podívat pod pokličku této fyziologicko-psychologické reakce, která kdysi zachraňovala životy – a dnes nám často bere klid.

Stres jako evoluční výhoda

Na začátek je fér říct, že stres není „nepřítel“. Je to přirozený obranný mechanismus těla, který nám umožňoval přežít v nebezpečných situacích. Když se kdysi pračlověk potkal s šavlozubým tygrem, stresová reakce ho připravila k útěku nebo boji. Dnes už se sice se šelmami v lese nepotkáváme, ale náš mozek na stresory reaguje pořád stejně – i když jde „jen“ o e-mail od šéfa nebo zpožděný vlak.

Hlavní aktéři: mozek, hormony a nervový systém

Vše začíná v mozku. Jakmile zaznamenáme potenciální hrozbu (nebo ji jen předpokládáme), aktivuje se amygdala – emoční centrum mozku. Ta vyšle signál do hypotalamu, který dá povel k zahájení stresové reakce.

Hypotalamus aktivuje dvě hlavní stresové dráhy:

1. Sympatický nervový systém – reakce „bojuj nebo uteč“

Hypotalamus vyšle signál do dřeně nadledvinek, které okamžitě uvolní adrenalin a noradrenalin. Tělo se tak během několika vteřin připraví na akci:

1. zvýší se srdeční tep a krevní tlak,
2. zrychlí se dech,
3. zvýší se přísun kyslíku do svalů,
4. trávení a reprodukční systém se zpomalí (nejsou teď důležité),
5. rozšíří se zorničky,
6. tělo je v pohotovosti.

2. Osa HPA – zpožděná, ale déletrvající odpověď

Pokud stres trvá déle než pár minut, zapojí se tzv. osa HPA (hypotalamus – hypofýza – nadledviny). Hypotalamus vyšle signál do hypofýzy, která začne produkovat ACTH (adrenokortikotropní hormon). Ten stimuluje kůru nadledvin, aby začala produkovat kortizol – hlavní stresový hormon.

Kortizol:

• udržuje tělo ve stavu pohotovosti,
• zvyšuje hladinu cukru v krvi (aby měl mozek i svaly dost energie),
• potlačuje imunitní reakce (proto býváme častěji nemocní při chronickém stresu),
• ovlivňuje spánek, trávení, chuť k jídlu i paměť.

Proč je dlouhodobý stres nebezpečný?

Krátkodobý stres je v pořádku. Pomůže nám podat výkon, rozhodnout se rychle, přežít těžké situace. Problém nastává, když se tělo nedokáže z této pohotovosti vrátit zpět do rovnováhy.

Chronicky zvýšený kortizol a neustálá aktivace stresové osy vede k:

• vyčerpání nadledvin,
• únavě, nespavosti,
• poruchám trávení,
• oslabené imunitě,
• podrážděnosti, úzkostem, depresím,
• poruchám paměti a soustředění,
• zvýšenému riziku kardiovaskulárních onemocnění.

Stres se nehromadí jen v hlavě. Usazuje se i v těle

Dlouhodobé napětí se často somatizuje – tedy přenáší do fyzického těla. Bolesti zad, hlavy, stažený žaludek, sevřený hrudník, zatnutá čelist, poruchy spánku… to všechno jsou projevy toho, že tělo už má „dost“ a dává nám signál.

A co s tím?

Dobrá zpráva je, že stresová reakce je reverzibilní – dá se přepnout zpět do klidu. Klíčovým hráčem je parasympatický nervový systém, který spouštíme hlubokým dechem, pobytem v přírodě, meditací, vědomým pohybem, dotekem, smíchem, odpočinkem. A samozřejmě i spoustu dalšími aktivitami, kterými se budeme postupně zabývat. Najdete je i v mé nové hře ŽIJ BEZ STRESU. 

Co si z toho teda vlastně vzít?

Stres vzniká jako přirozená reakce mozku a těla na hrozbu. Zapojí se mozek, hormony i nervová soustava. Pokud však stres trvá příliš dlouho, může nám začít škodit – psychicky i fyzicky. Dobrou zprávou ale je, že máme v rukou celou řadu nástrojů, jak tělo znovu přepnout do klidového režimu.

A přesně o tom je hra Žij bez stresu. O návratu ke klidu – postupně, jemně, týden za týdnem. Nejde o zázraky. Ale o malé kroky, které mění život.