Strach je přirozená součást lidského života. Má chránit, upozorňovat, aktivovat. Jenže často nás začne ovládat. Z malých obav se stávají velké stíny, které brání v pohybu vpřed, narušují náš klid, spánek, vztahy i sebevědomí. A někdy ani nevíme, čeho se vlastně bojíme. Občas proto máme chronický strach ze strachu a to je asi to nejhorší. Pojďme se na strach podívat blíž – lidsky, laskavě a prakticky.

1. Strach není nepřítel. Je to posel.

První krok je pochopit, že strach není něco, co je potřeba vyhnat nebo potlačit. Strach přináší informaci. Upozorňuje, že se něco děje – něco, co pro tebe může být důležité, ohrožující nebo bolestivé. A čím víc se mu bráníš, tím víc se snaží promluvit.

Zkus si místo odporu položit otázku:

“Co mi ten strach chce říct?” … Zkus s ním prostě malinko mluvit, poslouchat ho a vnímat ho. Tvůj vnitřní strach ti chce něco říct. 

Možná máš obavu ze selhání. Možná z opuštění. Možná z toho, že nebudeš dost dobrý/á. Všechno to jsou legitimní obavy. Ale když je poznáš, už tě nemůžou řídit naslepo.

2. Strach není TY. Je to myšlenka. Pocit. Energie. Odprosti se od něj.

Jedna z největších chyb je, když se se svým strachem ztotožníme. Když uvěříme, že jsme tím strachem. Jenže – ty nejsi ten hlas v hlavě, který tě straší.

Jsi ten, kdo ten hlas slyší.

A když to pochopíš, získáš odstup. Začneš si uvědomovat, že strach můžeš pozorovat. Že ho můžeš nechat přijít – ale nemusíš se mu podvolit.

3. Dech jako tvůj spojenec

Strach často sídlí v těle – napětí v hrudníku, sevření žaludku, zatajený dech. A právě vědomý dech je jedním z nejúčinnějších nástrojů, jak se s ním znovu spojit. Zkus třeba jednoduché:

4–4–6 dýchání:

Nádech na 4 sekundy → zadržení 4 sekundy → výdech na 6 sekund.

Udělej to 5× a sleduj, co se mění. Klid. Prostor. Uvolnění. Ale o dýchacích technikách se budeme bavit více v jiných příspěvcích. 

4. Zapiš si svůj strach. Pojmenuj ho.

Zkuste si vzít deník a napsat:

•Z čeho mám strach?

•Co se bojím, že se stane?

•Jak reálné to vlastně je?

•Co bych řekl/a kamarádovi, kdyby měl tento strach?

Papír snese všechno. A psaní vytváří odstup mezi tebou a tím, co cítíš. Strach tak začne mít tvar – a co má tvar, to lze lépe pochopit i proměnit.

5. Díky, že jsi tady. Ale teď mě nech.

Jedna krásná technika je poděkování strachu. Místo toho, abys s ním bojoval/a, zkus si v meditaci říct:

“Děkuju, že mě chráníš. Děkuju, že ses objevil. Ale teď už tě nepotřebuju. Můžu to zvládnout i bez tebe.”

Je to překvapivě účinné. Strach se tím neodmítá – ale přestává řídit.

6. Zeptej se: Co bych udělal/a, kdybych se nebál/a?

Tato jednoduchá otázka má ohromnou sílu. Zeptej se jí pokaždé, když tě bude něco blokovat. A zkus udělat alespoň malý krok tím směrem. Protože odvaha není nepřítomnost strachu.

Odvaha je pohyb navzdory strachu.

7. Tělo potřebuje pohyb. I při strachu.

Strach je často spojený s nepohnutostí. Zamrznutím. Proto je tak důležité dát tělu možnost ho uvolnit. Křik do polštáře. Boxování. Sprint. Protažení. Klidně i třes. (jsou na to různé metody a my se na ně podíváme).

Dělej to vědomě a s respektem ke svému tělu. Ale dej mu ten pohyb. Protože tělo ví, jak strach vypustit – jen mu v tom často bráníme.

8. Spoj se. Napiš. Promluv. Obejmi.

Strach sílí v izolaci. Ve tmě. V tichu. Mluv o něm. S blízkým člověkem. S terapeutem. Nebo ho napiš. Sdílením se jeho síla snižuje.

A když nemáš slov? Objímej. Dotek uvolňuje oxytocin – a ten se strachem dost dobře nemůže koexistovat.

9. Pamatuj – všechno dobře dopadne.

A když ne teď, tak časem. Kolik strachů v minulosti se naplnilo? A kolik z nich jen žilo v tvojí hlavě?

Věř svému procesu. Pomalu, trpělivě, s laskavostí k sobě. Strach nezmizí navždy. Ale naučíš se s ním tančit. A on tě už nebude zastavovat.

A co dál?

Chceš-li na sobě opravdu pracovat, prozkoumej naši karetní hru Žij bez stresu. 52 týdnů jemných úkolů a technik, které tě postupně naučí zvládat strach, úzkost i napětí. Víc na www.terapiehrave.cz  v sekci prodejna 💛.